Založit webové stránky nebo eShop

Může se hodit ... radí chovatel

Výstavou to nekončí ... aneb pár zkušeností od chovatele, které se  mohou hodit.

Základem dobrého chovu je výběr vhodných chovných jedinců, proto rozmnožuji jen jedince kvalitní, zdravé a bez známek onemocnění již během odchovu. Samice vybírám z početnějších vrhů a od matek kde byl jednak výrazný mateřský pud a jednak dobrá laktace. Samice by měla mít nejméně osm mléčných bradavek - to je dobré zkontrolovat. U samic vysoce úspěšných na výstavě se ne vždy povede dobrý odchov s kvalitními potomky, takže je v chovu nijak nepreferuji. Samce vybírám podle zhruba stejných kritérií s přihlédnutím k exteriéru a standardu, případně podle potřebného zlepšení kvality (srst, uši, hmotnost aj.) u mláďat. Chová-li se více samců a samic je dobré pořídit připouštěcí plán jednotlivých křížení z hlediska příbuznosti, exteriéru atp. Je potřebný i při pozdější registraci jednotlivých mláďat.

Osvědčilo se mi připouštění v zimních měsících. Traduje se, že zvířata, která odchováme v zimě, mají kratší uši. Potvrdit to nemohu, alespoň u mých odchovů jsem tento rozdíl nezaznamenal. Může se stát, že se samice "neramlují". V takových případech si většinou vystačím s úpravou krmné dávky. Ubrat na jádrovém krmení je prvořadé, protože usazení tuku u vaječníků vede nejen k vymizení říje a samici pak nepřipustíme, ale navíc v případě zabřeznutí a následného porodu je králíčat málo a porod sám bývá často s velkými komplikacemi. Do krmné dávky zařazuji celer, petržel, mrkev, ovesné vločky, případně i naklíčený oves. Množství tohoto krmiva musí odpovídat dávce kterou je králík schopen v brzké době sežrat. Krmivo nesmí zmrznout ! Teprve jeden, max. dva týdny před plánovaným připouštěním zvýším dávku jádrového krmiva, nejlépe ovsa. V opravdu mrazivých dnech je potřeba zajistit dostatek vlažné vody k pití. Já s tím většinou problém nemívám, protože odchovy mám v uzavřených prostorách, ale venku při teplotách pod nulou bohužel zamrzají napájecí systémy.Podruhé připouštím vybrané samice zhruba koncem dubna, třetí připouštění přichází v úvahu koncem léta. Prakticky je možné plánovat u jedné samice i čtvrtý vrh zhruba v září. Já králice připouštím nejvýš dvakrát v roce. Četné vrhy králice hodně vysilují, což se následně projeví i na kvalitě mláďat.

Říje králic pravidelná není. Některé samice bývají při říji neklidné a nosí i na hnízdo, u všech tomu tak ale není. Nejspolehlivější je prohlídka pohlaví, které při říji zarudne a zduří. V zimě připouštím kolem poledne, kdy je relativně nejtepleji. Samici dávám zásadně k samci a skok opakuji. Připouštím vždy více samic v rozpětí zhruba tří dnů, ideální je dvě denně, abych v případě odmítnutí mláďat matkou mohl mláďata podložit k jiné samici.      

Březost králice trvá zpravidla 30 - 32 dní.                                                                                                            

Pátý den po připuštění dávám samici k samci. Pokud jej odmítá - a někdy opravdu divoce - je pravděpodobně březí. Tato metoda má ale své nedostatky. Králice má dvojitou dělohu a může tak dojít v případě připuštění samcem k dvojí březosti. Po 12. dnu od připuštění můžu zjistit březost prohmátnutím břicha. Při troše šikovnosti pak nahmatáme plody ve velikosti ořechů. Zhruba od této doby začínám samicím přidávat jádro. V druhé polovině březosti totiž začíná velmi rychlý růst plodů. Falešná březost nastává, když samice zhruba v polovině předpokládané březosti začne nosit na hnízdo a trhat si chlupy. Pokud pohmatem nezjistím žádné známky plodů, králici ihned připustím.


Samice chovám v králíkárně, která má zvláštní kotiště vedle kotce spojené průlezem pro samici. Dvířka kotiště jsou plná, což zajišťuje samici při kocení patřičný klid a přítmí "nory". Zhruba týden před očekávaným porodem kotec důkladně vyčistím a kotec i kotiště naplním větším množstvím steliva. Stojí-li králíkárny na volném prostranství, je vhodné dvířka kotců zakrýt obzvlášť za mrazů a zabezpečit tak teplo pro mláďata. Vyhovuje silnější deka. Zamezí větru i mrazu, ale neznemožní cirkulaci vzduchu.

Samice si kotiště ve většině případů vystele vytrhanými chlupy: pak je vše v pořádku a porod proběhne většinou v noci. Pokud si samice nepostaví hnízdo, chlupy na zakrytí mláďat vyčešu podle možností drátěným kartáčem (i z jiného králíka) a roztahaná mláďata uložím do hnízda. I značně prochladlá mláďata se dají zachránit ohřátím buď v dlaních nebo u tepla. Mnohdy stačí i plastová láhev naplněná teplou vodou. Vrh kontroluji hned den porodu. Někdy je to trochu problém, dobré králice jsou velké dračice. Takže opatrně. Svými drápy, nemluvě o kousnutí, dovede belgický obr nepříjemně zranit. Jde-li o těžší porod můžou být v hnízdě mrtvá králíčata, která se musí odstranit. Někdy samice při porodu mládě nechtěně poraní - ukouslé ucho, pírko, nožka .. Je-li to možné, nechám v takovém případě mládě dorůst do jateční váhy . Mláďat nechávám pouze tolik, kolik má samice struků. Většinou nemusím provádět tuto nutnou selekci a "přebytečné" mládě se mi podaří umístit k jiné samici. Může se také stát, že samice mláďata sežere. V tomto případě samici druhý den znovu připustím. Pokud příští vrh opět nedopadne úspěšně, nezbývá, než samici z chovu vyřadit.

Mláďata se rodí holá se slepenými očními víčky. Očka se králíkům otevírají po 10. dnu života. Uvolnění víček kontroluji, mohlo by dojít k zahnisání oček, které může vést až ke slepotě králíka. Vrh kontroluji pravidelně. Když nejsou mláďata v hnízdě klidná a vyskakují, jsou vyhublá a s vrásčitou kůží, má samice málo mléka. Na podporu laktace vařím samicím lety prověřený prostředek - meltu. Do litru mléka dvě lžíce melty a svařit. Deset minut louhovat a scedit. Přidávám třetinu objemu vody a dvě lžičky sacharózy. Nejen, že samice meltu ochotně pijí, přímo ji vyhlédávají. Krajním řešením je umělé dokrmování mláďat. Nejlepším mlékem je mléko kozí, ale náročnost této praxe se nesetkává s velkým úspěchem v praktickém chovu.

Po třetím týdnu života začínají mláďata konzumovat tuhou stravu. Základ u mně tvoří kvalitní seno, přidávám mrkev a ovesné vločky. K dispozici mají mláďata spolu se samicí krmné granule a vodu. Ve stáří 1.měsíce mláďata poprvé vážím. Optimální hmotnost dobře prosperujících mláďat je kolem jednoho kilogramu. Pro navýšení hmotnosti přidávám slabším jedincům rovněž meltu, do které lze namočit tvrdý chléb. Tento přídavek stravy je vhodné podávat všem mláďatům kolem 6. týdne života. Mláďata v tomto stáří začínají kromě intenzivního růstu přelínávat a ještě u nich nastává výměna mléčných zubů. V tomto, pro mláďata náročném období, kdy je jejich odolnost snížená,  je na chovateli, aby obzvlášť dbal na kvalitu a složení stravy.

Když se přiblíží doba odstavu ; já odstavuji cca na sedmém týdnu života, přemístím samici i s mláďaty do velkého odstavného kotce. V tomto období mláďata taktéž registruji a tetuji. Zhruba po týdnu, po adaptaci na jiné prostředí, odeberu samici od mláďat a vrátím ji do jejího kotce. Před dovršením 3. měsíce života mláďata vytřídím a přestěhuji každé do samostatného kotce.

Na 10.týdnu života králíky poprvé očkuji proti moru a myxomatóze. Nemoci nejsou léčitelné a šíří se lavinovitě. Postižení jedinci rychle hynou a obě onemocnění dokáží chov v krátké době zcela zdecimovat, i když někteří jedinci nákazu myxomatózou mohou přežít. Vakcinace je povinnou podmínkou účasti králíků na výstavách.


Myxomatóza je onemocnění virového původu, kde přenašečem viru je bodavý hmyz. V zimě se víceméně nevyskytuje. Nemoc se projevuje silným zduřením očních víček s výtokem, které provází zánět spojivek. Výrazné otoky jsou u kořenů uší a u pohlavních orgánů. Preventivní očkování se provádí speciální dvojjehlou do ucha. Zaručená imunita  je 6 měsíců, očkuji základní stádo dvakrát v roce, zpravidla v dubnu a říjnu.


Králičí mor je také virové onemocnění (haemorhagická nákaza), které se vyskytuje v kterékoliv roční době. Nemoc je fatální s rychlým průběhem. Uhynulý králík má u nozder krev a typické změny na plicích, pohrudnici a slezině zjistitelné pitvou, které též diagnozu potvrdí. Imunita po očkování trvá rok, potom je nutné základní chovné jedince přeočkovat. Očkuje se podkožně do oblasti lopatek.


Nepříjemným onemocněním králíků je kokcidióza. Jde o parazitální prvoky, které vesměs napadají střevní sliznici (jeden z původců také játra). Typické je výrazné hubnutí a zapáchající průjem. Králík chátrá, má vystouplý hřbet, zježenou srst a občas skřípe zubama. Léčba jesice možná sulfonamidy, ale ke ztrátám i tak dochází, lepší je králíka s příznaky kokcidiózy rychle vyřadit. Onemocnělý králík navíc vylučuje kokcidie trusem a proto tuto nemoc může mezi jedinci zdárně přenést i sám chovatel. Krmím granulemi, které antikokcidika obsahují, přesto preventivně přidávám králíkům do vody na napájení Acidomid K. Stejnou službu udělá v rámci prevence i občasné podání vody mírně okyselené jablečným octem. Mladí králíci mívají různé trávící potíže, průjmy, zácpu nebo nadmutí. Ve většině případů jde o dietní chybu, kdy dojde ke změně v krmení. Léčení je potřebné zahájit včas, konzultace veterináře je většinou nutná. U králíků při průjmu dochází k rychlé dehydrataci. U slabších příznaků si vystačíme s dietou, čili seno a voda.

Ve svém chovu tyto problémy vcelku nemám. Zelené krmení nepodávám, krmím celoročně kvalitním senem a granulovaným krmivem KKS jako základním krmením. Seno i otavu se snažím usušit co nejlépe, seč provádím podle počasí (dnes už se dá na předpovědi dost spolehnout) jakmile začnou trávy kvést. Od zavadnutí a prvního obracení obracím opakovaně. Je to náročnější, ale výsledkem je kvalitní, voňavé, zelené a poměrně rychle usušené seno. Na patře seníku jej co možná rozložím a zasypávám solí cca 1 kg na fůru. Dodržuji zásadu krmit novým senem nejdříve za 6 týdnů po "vypaření". Hodnotným krmením jsou i sušené kopřivy. Vzhledem k delší době schnutí je věším svázané na volném prostranství pod střechou. Z obilovin je nejvhodnější oves. Při krmení ječmenem je potřeba být opatrnější u chovných králic a důsledně jej dávkovat. Ječmen je lepší pro jateční kusy, u králic hrozí tloustnutí vzhledem k vysokému obsahu glycidů. Pšenici nedávám, není vhodná. Pro obiloviny platí totéž co pro seno tj. nekrmit ihned po sklizni. Obzvlášť oves se nechá alespoň 8 týdnů tzv. dozrát. Veškeré okopaniny podávám jako přílohy. Je potřeba se vyvarovat nahnilých kousků. Jablka dávám v omezené míře. Opatrnost musí být při zkrmování zelí, kapusty nebo kedlubnu. Stejně jako u jablek hrozí průjem.Tvrdý chléb a pečivo přidávám, ale zásadně ne naplesnivělé. Plísně v krmivu i podestýlce jsou pro králíky velmi nebezpečné. Proto i na podestýlku používám jen kvalitní ječnou slámu. Naprosto nevhodná je pro králíky podestýlka z hoblin či pilin. Velmi nebezpečné je pro králíky zapařené zelené krmení. Konzumace takového krmiva končí u mladších jedinců i úhynem. Zelené krmení se bohužel může zapařit i v kotci, takže dávkovat opatrně, podávat spíš ve večerních hodinách v menší vrstvě a vždy současně přidávat seno. Dobrým zeleným krmením je nať topinambur, pampeliška, jitrocel, hluchavka a řebříček.

Čistá pitná voda musí být samozřejmostí. Ve všech kotcích mám zavedené napaječky s centrálním rozvodem, které jsou nesporně výhodné. Šetří čas i práci, králík má stále k dispozici čistou vodu a zamezí kontaminaci vody trusem králíků, takže zabrání šíření případné kokcidiózy a jiných trávicích poruch mezi jedinci ve společných kotcích. Spolu s kavlitním krmením je nutné dbát na čistotu krmítek a napaječek. Hlavně v letním období, kdy je potřeba eliminovat množství much a hmyzu.

S hygienou tak souvisí i likvidace hnoje. Já kotce čistím pravidelně každý týden a odvážím mrvu pryč od objektu králíkáren. Navíc čpící výpary v kotci mohou králíkům způsobovat slzení a problémy s očima. Ve svých kotcích mám zhotovené dvojité podlahy, kde spodí slouží jako sběrač moče. Ta je následně odváděna do zakrytých sběrných nádob, které odstraňuji při krmení. V patrových kotcích nesmí moč prokapávat do spodního kotce. Podestýlku dělám vždy vyšší. Belgický obr je těžké plemeno a podestýlka je nutná pro zabránění otlaků, navíc králík část sežere. Přes veškerou péči jsou jedinci u kterých se otlaky objeví. Svou roli jistě hraje také vrozená dispozice. I otevřené otlaky lze vyléčit, léčba je ovšem zdlouhavá, ne vždy úspěšná a otlaky se po vyléčení často vracejí. Osobně zvířata s těmito problémy z chovu vyřazuji.

Desinfekci kotců provádím průběžně při odstavech, výměně zvířat v kotcích atp. Používám horký slabý roztok chloraminu, který aplikuji zahradním postřikovačem, což je asi nejsnažší způsob. Kotec nechám před umístěním jiného zvířete cca týden prázdný. Jednou za rok, v letních měsících provádím radikální desinfekci celého objektu, včetně bílení vápnem. Je to nutné v chovech, kde je větší kumulace zvířat. V létě také používám sítě proti hmyzu. Mouchy a komáři jsou výborným přenašečem různých nemocí včetně myxomatózy. S hlodavci vcelku problém nemívám, ale i tak je lepší mít v králíkárnách preventivně umístěné pastičky a lapací zařízení. Stranou hlavního objektu králíkárny mám pár zvláštních kotců jako karanténu. Nově nakoupená zvířata nelze umístit hned mezi chovné jedince. Nechávám je stranou cca 10 dní. Totéž dělám i s králíky z výstav. Doba karantény by měla být správně delší, ale deset dní se mi zcela osvědčilo. Do zvláštních kotců umístím i králíka s případným podezřením na nemoc. Aby toto opatření mělo efekt, je nutné nakrmit nejdříve chovné jedince a potom jedince v karanténě. Nikoliv obráceně !

Sezóna výstav je završením péče o králíky. Vybrané výstavní kusy je potřeba prohlédnout, vyčistit uši a okolí pohlaví a vykartáčovat srst. S úspěchem používám slabé drátěné kartáče na psy. Bohužel v období výstav začíná u králíků línání a tak je potřeba věnovat srsti větší pozornost. Ke zlepšení kvality srsti přidávám králíkům vybraným na výstavu lněné semínko nebo slunečnici. V případě větších problémů se mohou zařadit i doplňkové vitamínové přípravky. Línání, kromě zhoršení exteriéru, přináší i zdravotní problémy. Často se objeví nemoci kůže - zánět, plísně nebo paraziti. Králíky je potřebné více prohlížet a důsledně odstraňovat zplstnatělou srst. Kůže se pod ní rychle zapaří a následuje zánět kůže. Paradoxně si parazita často "doneseme" do chovu i z výstav. Pokud takové postižení zjistíme, je nutné králíka včas izolovat a léčit. Následné zamoření chovu by bylo rychlé.

Králíkům po výstavě pravidelně přilepším. Výstava sama je pro králíky náročná: stres z hluku, množství lidí, většinou úplně jiné krmení a změna prostředí má vliv na snížení odolnosti zvířete. Už sama přeprava na a z výstavy způsobuje stres. Přepravky na králíky mám velké a vzdušné. I když jsou těžší, doporučuji. Větší váhu přepravky vyváží větší komfort pro přepravované zvíře.


Přes úspěchy na výstavách a v chovu, přes veškerou lásku a péči patří králík k jatečným zvířatům. Selekce je prostě nutná, stejně jako následná porážka. U vyřazených králíků se musí přestat podávat krmiva obsahující jakoukoliv medikaci. U králíků očkovaných nebo léčených, zejména antibiotiky je nutné dodržet ochranou lhůtu. Při onemocnění nebo podezření na nemoc, při nutné porážce králíky určitě nekonzumujeme. Den před porážkou podávám králíkům pouze pití. Sama porážka je pro chovatele nezbytným a jistě stresujícím úkonem. Své králíky porážím co nejrychleji a snad i nejšetrněji prudkým úderem do zátylku - dojde k přetržení vazu. Následně je možné králíka vykrvit proříznutím krčních tepen. Já to většinou nedělám. Po zavěšení za zadní nohy, stažení kůže a odstranění vnitřností opláchnu tělo králíka studenou vodou a nechám na studeném místě den uležet do dalšího zpracování. Výtěžnost u belgických obrů je cca 62 procent, což představuje téměř 6 kilogramů masa na živé dospělé zvíře. Navíc králičí maso má výbornou nutriční hodnotu a lze jej upravit opravdu na sto způsobů.

                                      A na závěr už snad jenom všem popřát     - AŤ SE V CHOVU DAŘÍ -

TOPlist